V tuzemských panelácích dodnes žijí téměř tři miliony lidí, spoustu z nich k nim vážou vzpomínky na dětství a mládí. „Fotografie v dubnu zesnulého Jaromíra Čejky nejsou pouze vzpomínkou na odcizenou a depresivní dobu, ale je v nich také optimismus, který ukazuje, že zrod nové čtvrti byl těžký, ale nakonec úspěšný: lidé to místo postupně proměnili ve svůj nový domov.“ Myslíme, že to platí nejen pro Jižní Město ale i pro Bohnice a další sídlištní celky.
Chcete-li se na chvilku s nostalgií nebo zvědavostí přenést do nedávné historie, doporučujeme si přečíst krásný rozhovor z roku 2021 na stránce Reportér magazínu.
Pohled na vznikající sídliště Bohnice kolem roku 1977 – ulice Lodžská s rozestavěnou poliklinikou Mazurská a NC Krakov. Nakupovat se tehdy hodilo do tzv. dřeváků vlevo dole (Kapkovi domy).
V 60. letech 20. století připravil architekt Havránek společně se svým týmem výstavbu sídliště Bohnice v rámci tzv. Severního Města pro 30.000 nových obyvatel jako komplexní urbanisticko-architektonický celek s důrazem na dostatek veřejných prostor a přiměřenou občanskou vybavenost. Čas prokázal jeho životaschopnost, i když některé z koncepčních vizí se ukázali poplatné své době.
O současných hřištích si mohly tehdejší děti nechat zdát. Přesto zde vyrostla celá generace, která dodnes nedá dopustit na dobrodružství na hromadách panelů, kopečků hlíny u Bendovky nebo na střeše Nisy, kam měly zakázáno chodit.
První obyvatelé se přistěhovali do rozestavěného sídliště Bohnice postupně na přelomu let 1974-1976, kde kromě nových paneláků, hromad bláta a stavebního materiálu nebylo kolem nic, tedy ani Botanická a lesopark kolem. Domů se chodilo především přespat a vyřešit spoustu nedodělků, které v rámci socialistického plánování a výstavby sídlišť šly ruku v ruce s dokončenými projekty.
Dalším takovým talentovaným fotografem byl bezesporu i Karel Bucháček (1932-2008). V krabicích nalezené svitky filmů zachycují věrně tehdejší dobu. Díky práci nadšenců opět spatřily světlo. Poznáte i vy, o jaké místo se v Bohnicích jedná?
Ovšem v průběhu pár let se věci rychle měnily k lepšímu, všudypřítomné bláto nahradila tráva a první stromky, v docházkové vzdálenosti fungovaly skvěle jesle a školky, vznikala celoživotní přátelství. Provizorní dřevěnou boudu s potravinami nahradilo na tehdejší poměry moderní NC Krakov, a na konečné autobusu v Mazurské vyrostl oblíbený obchůdek zelenina-ovoce. Tehdy ani nevadilo, že zde chyběla divadla, kina a spousta jiných věcí. Sídliště Bohnice leželo na skále obklopené přírodou Trojské kotliny. Další v podobě stromů, keřů a lesoparků byla nově vysazena i samotnými obyvateli.
Díky zeleni a dostatku slunce se místo stalo postupně novým domovem, na který do dnešních dnů jeho obyvatelé nedají dopustit. Prožili zde spokojený život a nyní předávají svou pomyslnou štafetu dál svým dětem a vnoučatům.
Čas nezadržitelně běží dál a tak, jako se mění společnost, mění se sídliště a život v něm. Roste podíl krátkodobého anonymního nájemního bydlení vč. cizinců, kteří nemají často ke svým sousedům a okolí žádný vybudovaný osobní vztah. V celé oblasti se výrazně zvýšil ruch a s otevřením Blanky i tranzitní doprava, máme stále v pěším dosahu naprojektovanou infrastrukturu sídliště, ovšem ta je často již na hraně svých kapacit, zelené plochy mezi paneláky jako magnet přitahují developery, a najít volné parkovací místo večer je skutečně oříšek.
Přes všechny sliby politiků špinavá a chátrající centra Nisa, Odra nebo České pošty jsou dlouhé roky jizvami našeho sídliště. Patří soukromým vlastníkům a přitahují podivné existence i bezdomovce.
Ovšem na druhou stranu je třeba zmínit i pozitiva, sídliště a okolí chrání vzrostlá městká zeleň, v místě původního obchodního centra vzniklo nové moderní OC Krakov, za starosty Romana Petruse bylo opraveno centrální náměstí s kulturním domem, a v místě zavřené Billy v Lodžské stojí dnes zrenovovaný II. Lidl.
Ve funkční urbanistické ucelené koncepci sídliště se i po 50letech nachází prakticky vše podstatné. Za 7 min dokážeme být pohodlně jak v Botanické zahradě, na vyhlídkách s úchvatným výhledem na město a řeku, tak i na metru Kobylisy. Nejspíše to bude jeden z důvodů, proč si sídliště Bohnice vybralo pro svůj život mnoho dalších rodin, kteří se do jedné z nejzajímavějších čtvrtí v Praze během posledních roků stěhují.
Obyvatel s novými developerskými projekty tak přibývá, což by mělo jít ruku v ruce s navyšováním kapacit školek nebo zdravotních ordinací. Velmi nízké kontribuce od developerů v řádu milionů na to nestačí a končí v rozpočtu radnice, kde je úspěchem připravovaná výstavba jedné tělocvičny. Pokud do budoucna v Bohnicích mají prožít spokojený život i další generace rodin, je to podstatná věc, na kterou by politici měli koncepčně zaměřit, dokud jsou v peníze.
Kvalitní životní prostor nás ovlivňuje mnohem více, než si uvědomujeme.
Nechme se proto inspirovat jinými udržovanějšími městskými částmi a požadujme, aby naše finanční prostředky a kontribuce od developerů, s kterými město hospodaří, byly využity efektivněji pro rozšiřování kapacit veřejné infrastruktury, pravidelný úklid chodníků a špinavých zastávek MHD, přeplněných kontejnerů na tříděný odpad, údržbu veřejné zeleně a výsadbu nových stromů, pro vznik nových parků, hřišť i komunitních zahrad. Stejně tak si město musí udržet či odkoupit vhodné pozemky v sídlišti jako rezervy pro budoucí potřebné rozšíření veřejné infrastruktury sídliště Bohnice.
Proti plotu 