Útok na samostatný stát, bombardování civilního obyvatelstva, a odstřelování jaderné elektrárny, nemá v civilizovaném světě obdoby a přes všechny lži ani žádné ospravedlnění.
Monument nezávislosti v Kyjevě. Dokud existuje víra, existuje i život.
Za posledních pár dní se událo více věcí, než za uplynulých deset let. Kvůli chybnému úsudku Putina je už 14dní celý svět zbarven do modro-žluté, a podporuje Ukrajinu v nerovném zápase.
Promítá se do toho i politika, obavy a osobní zájmy, které ne vždy jdou v ruce s deklarovanými hodnotami. Přesto Rusko se dostává do stále větší izolace.
Obrázek posledních dnů, který nepotřebuje žádný komentář. Foto: Chris McGrath
V každém válečném konfliktu trpí především obyčejní a nevinní lidé. Čím nyní procházejí a v jakých podmínkách přežívají, si nelze vůbec představit… Po nekonečných dnech strachu v chladných sklepech, za zvuků výbuchů, pláče dětí, a s minimem jídla a vody, utíkají senioři a maminky s dětmi v náručí ostřelovanými „humanitárními“ koridory pryč ze země. Mají s sebou jen jednu tašku a holý život.. Pod obrovským tlakem jsou i naši ukrajinští sousedé v Praze, kteří se slzami v očích mají oprávněné obavy o životy svých blízkých doma.
Poprvé v 11leté historii iniciativy jsme přerušili veškeré enviromentální projekty a zaměřili svou energii na pomoc maminkám s malými dětmi, kteří utíkají před válkou z Ukrajiny.
Hračkami válku stateční obránci nevyhrají, nicméně snad alespoň vykouzlí jejich dětem na vyděšené tváři opět úsměv.
Jsem hrdí na firmy, miliardáře i obyvatele ČR, kteří opět ukázali velké srdce, které máme tu a tam schované po švejkovským kabátem. A platí to i pro naše soupeře vč. Kauflandu. Plujeme všichni na stejné lodi a válka na Ukrajině již nyní ovlivňuje celý svět. Co bude zítra nebo pozítří nikdo z nás neví..
Jsme si vědomi, že jsem jen kapkou v moři na prahu humanitární tsunami, která se valí na Evropu. Když těch kapek bude milion nebo ještě více, je z toho už malé moře pomoci, které i když se nedostane se ke každému, alespoň částečně zmírní tragické dopady války.
Podpořili jsme je rádi naše sousedy v několika projektech finančně, materiálně i jinak, a jsme připraveni v tom pokračovat dál. Stále jsme na tom v porovnání s Ukrajinou více než dobře, a naše všední starosti jsou ve srovnání s jejich bojem o život a zemi, zcela irelevantní.
Co dodat závěrem.. možná snad jeden kouzelný okamžik hovořící za vše, kdy sousedův 3letý syn držící své oblíbené autíčko se nám snažil neoblomně něco se svou malou slovní zásobou říct. Teprve po 1-2minutách jsme konečně pochopili a jemu se rozzářili oči. Chtěl ještě přidat do zalepené krabice své autíčko dětem, kteří utíkají před válkou
Proti plotu 
Zanechat odpověď