Bohnice koncem 16. století patřily ke statkům nejvyššího purkrabství, tedy extenzivně zemědělsky využívané plochy. Na místě dnešního sídliště se tak nacházely především pole a louky patřící statkářům z Troje a okolí. V roce 1922 se území stalo součástí Prahy VIII a v roce 1949 bylo přičleněno ke správnímu obvodu Praha 8 (společně s Kobylisy, Střížkovem a částmi Libně, Karlína a Troje). Následně v 60.letech 20.století, v rámci bytové koncepce Prahy, dostal architekt Václav Havránek toto prakticky neobydlené území k dispozici, aby navrhnul urbanistické řešení nového sídliště Bohnice pro 30.000 obyvatel.
Z kreslené mapy na Vás dýchne nostalgie dávno zapomenutých časů. Zdroj: Národní archiv
Když přejdeme od stručné historie k parcele. V pozemkových knihách lze dohledat, že parcela 1285/1 o celkové ploše 20.055m2, z které byl v lednu 2004 oddělen kus zeleně a přeprodán soukromému investorovi, byla ve vlastnictví paní Olgy D. od roku 1946. Na základě rozhodnutí o výstavbě Severního města o 10.000 bytech bylo nutné vykoupit všechny pozemky. Proto v roce 1972 na základě uzavřené kupní smlouvy je parcela 1285/1 o výměře 20.055m² vykoupena Československým socialistickým státem – Výstavbou sídlišt Prahy, za cenu 45.822 Kčs. V roce 1996 je pozemek, na základě zákona č.172/1991 Sb. dle § 3, ods. 4, převeden do majetku Hlavního města Prahy.
V říjnu 2004, za vlády primátora Pavla Béma, je na Magistrátu schváleno rozparcelování zbývající části nezastavěného parcely 1285/1 o výměře 8.728m², vedené jako parková a izolační zeleň sídliště Bohnice na více pozemků a vzniká tak i parcela KN 1285/38 k.ú. Troja. V lednu 2005 souhlasí stavební úřad – odbor výstavby MČ Praha 8 s navrženým rozparcelováním pozemku.
Podivné rozparcelování souvislého pásu parkové a izolační zeleně a pokusu převodu na stavební pozemek. Podle IPRu se stala někde chyba..
Již v květnu roku 2005 hl. město Praha prodává nově vytvořenou parcelu č. 1285/38 o výměře 2.457m² společnosti LInZA DEVELOPMENT s.r.o. ze Struhařova. Pozemek je prodán za cenu 18.500 000 Kč. Nedílnou přílohou smlouvy je i níže uvedený výpis, z kterého vyplývá, že pozemek zakoupili jako ostatní plocha – zeleň.
Společnost LInZA DEVELOPMENT se základním kapitálem 200.000 Kč vznikla 2.února 2004, tedy jen 8 měsíců před vznikem pozemku, který následně zakoupili. Na adrese sídla společnosti má trvalý pobyt jeden ze dvou jednatelů, Martin Licek. Na jeho jméno jsou vedena 4 živnostenská oprávnění: instalatérské, topenářské ( ukončeny v roce 1998) a dále hostinství a oprava karoserií. Dále se pohybuje ve více společnostech, z nichž některé stejně jako LInZA DEVELOPMENT posléze skončí v likvidaci. Poněkud zajímavý profil investora, který v roce 2005 zakoupil kus pozemku v Praze za 18.550.350 Kč. V každém případě, kdo za tím stál, musel mít velmi dobré kontakty, znalosti i dostatek kapitálu.
V roce 2007 oba jednatelé prodají parcely č. 1285/38 o výměře 2.457m² + č. 1285/40 o výměře 179m² společnosti Prague Constructions a.s. za částku 50.950.000 Kč. Členem představenstva je známý miliardář ing. Pavel Sehnal. Kupní cena za nemovitost byla stanovena na 45.000.000 Kč a dalších 5.950.000 Kč za postoupení práv k „dokumetaci“ projektu bytového domu Troja Horizons.
Na investigativně položenou otázku: „mohl stát od počátku za celou transakcí miliardář Sehnal“ jak tvrdí občané ?? Těžká otázka, kterou nedokážeme objektivně posoudit z dostupných podkladů, ale čistě teoreticky ano, mohl.
V tu chvíli mnoho z Vás logicky namítne, proč by někdo kupoval pozemek za 50mil, když jej mohl získat ani ne za polovinu už v roce 2005? Tady se odpovídá z praxe běžné nejen v ČR vcelku snadno. Pokud někdo nechce, aby jeho jméno bylo spojované s 1. fází nestandardní operace, tunelu, střetu zájmů apod., nastrčí pro tento účel vytvořenou společnost, kterou ovládá a majetkově za ní stojí. Díky tomu předmětnou věc získá bez většího zájmu medií, úředníků nebo občanů. Pak pár let počká, až vše utichne a následně věc oficiálně zakoupí přes svoji další firmu, aby s ní mohl dál už veřejně pracovat. A že za ní zaplatí výrazně víc ?? Ale kdepak, náklady zaplatil pouze v 1. fázi přes nastrčenou firmu, nyní bychom to přirovnali k tomu, že si vyberete peníze z bankomatu a dáte do zadní kapsy kalhot.
Často jsou v mediích popisovány případy, kdy kolem firmy jsou vytvořeny nepřehledné struktury různě provázaných firem, které účtují neprovedené služby, konzultace apod. za přemrštěné ceny. Důvodem takového jednání je snížení zisku, z kterého platí daně, a nebo případně jiné nekalé praktiky.
V každém případě, když se vrátímě zpět, co nás ve smlouvě zarazilo bylo, kde se najednou objevil pozemek č. 1285/40, který v projektu plní funkci obslužné komunikace z domu s nestandartním napojením na hlavní ulici K Pazderce. V kupní smlouvě č. KUP/58/02/006785/2005 mezi Hl. městem Prahou a LInZA D. tento pozemek ještě neexistuje, viz. zelený obrázek.
Již druhé rozparcelovaní izolační zeleně, tentokrát pro příjezdovou komunikaci k Troja Horizons přes pozemek 1285/40.
Stavební odbor MČ Praha 8 ve svém vyjádření z ledna 2005 s rozdělením pozemků souhlasí za předpokladu, že pozemky vzniklé i stávající budou využívány v souladu se stávajícím funkčním využitím území hl. města Prahy, tedy č. 1285/1 jako (PP) – parky a parkově upravené plochy, č. 1285/37 jako (IZ) – izolační zeleň a č. 1285/38 jako (OC) – čistě obytné. Pozemek č. 1287/37 zůstal v majetku Hl.města Prahy. Jak se z obrázku patrné, pozemek č. 1285/40 vznikl dalším následným rozparcelováním pozemku 1285/37 !! tedy toho v majetku města, který dle ÚP měl zůstat izolační zelení. Podklady k tomuto převodu mezi městem a LInZA k dispozici nemáme. V každém případě v další kupní smlouvě v roce 2007 je již uveden.
Pozemek 1285/1 i dle vyjádření IPRu dotčeným občanům neměl být nikdy zastavěn. Přesto došlo ke zmíněnému pokusu změnit způsob využití dvou parcel ze zeleně na stavební pozemek bez stanovených limitů využití. Přes 1.600 občanů podepsaných pod peticemi ani postupně 3 starostové, Rada i Zastupitelstvo MČ Praha 8 se zamýšlenou výstavbou bytového domu Troja Horizons, zásadně nesouhlasí a požadují, aby pozemek zůstal zachován jako parková a izolační zeleň našeho sídliště.
Filozofií architektů při projektování sídliště Bohnice pro 33.000 obyvatel byla idea ve smyslu: „dáme lidem slunce a rozvolněnou zeleň mezi domy, když už jich nahustíme tolik do relativně malé plochy“ a to se povedlo. Proto odmítáme další zahušťování síldiště na úkor zelené plochy mezi domy. Foto: iDNES
Sídliště Bohnice bylo navrženo jako komplexní urbanisticko-architektonický celek s důrazem na dostatek veřejných prostor a přiměřenou občanskou vybavenost. Čas prokázal jeho životaschopnost, i když některé z koncepčních vizí se ukázali poplatné své době. V některých lokalitách dodnes chybí původně plánovaná veřejná zeleň, kapacitně již nevyhovují stávající parkovací plochy, také nároky na občanskou vybavenost jsou dnes větší. Plánovaný záměr na výstavbu bytového domu na ploše, která je trvalou součástí původního uceleného koncepčního záměru jej nepřípustným způsobem narušuje, beru mu nejvíce ceněnou kvalitu sídlišť a nepřijatelně jeho zástavbu zahušťuje se všemi negativními důsledky.
Zanechat Odpověď